Kdo jsme my? No přece Kováci.

Vznikli jsme v roce 1863 jako "Ústřední pokladna ku podpoře dělníků strojnických".

Charakter činnosti byl podpůrný a osvětový. Změny přišly později, neboť byl přijat zákon o spolčovacím právu a koaliční zákon.

V roce 1871 se objevuje v Liberci "Odborový spolek dělníků v železe a kovu", následně jsou spolky odborové zakládány také v Brně a Chomutově.

V roce 1879 byla v Prahe úředně povolena "Strojnická beseda". Od 90.let 19. Století se místní spolky seskupují do regionálních nebo celorakouských.

Přirozeným centrem se v Rakousku-Uhersku stává Brno – jako určité místo, kde se dále tvoří dějiny a je možné spojit historii Kováků.

26. - 28. prosince 1890 se v Brně  uskutečnil  I. rakouský  sjezd kovodělníků a hutníků.

Sjezd přijal rezoluci, která hájí spolčovací a shromažďovací svobody, zájmy pracujících, pracovní dobu, mzdu a práci žen a dětí. Tiskovou rezolucí také bylo zahájeno vydávání vlastního listu, časopisu „ Rakouský kovodělník „.

V srpnu 1892 vzniká "Odborový spolek kovodělníků a jejich spolupracovníků v Čechách".

Ve stejném období vzniká podobný spolek na Moravě a v říjnu 1892 je ve Vídni  založena "Jednota zemských spolků kovodělnických".

V prosinci roku 1893 je založena "I. rakouská všeodborová centrála".

Zajímavé je to, že ze Slovenska z tohoto historického období buď zprávy nejsou, nebo se tam nic podobného nezakládalo.

V dvou následujících letech 1894 a 1896 proběhly další různé aktivity kováckých spolků a došlo k centralizaci Unie kovácké.

Jenže české země nepřijaly tuto strategii, tak vzniká ( v roce 1897 ) "Odborové sdružení slovanské" .

 

Brněnská oblast byla přikloněna k Vídni, České "Odborové sdružení slovanské"  se stává silnějším a dává základ československému odborovému hnutí v roce 1918.  

Organizovanost v té době byla nízká, v centrech kovoprůmyslu jako Brno, Praha ne vyšší než 30 %.

Historické mezníky do roku 1918:

• r. 1900 – diskuze o výhodnosti centralizování vlivu, jednotnost požadavků na délku pracovní doby ( 8 hodin )a lepšího pojištění
• r. 1908 – uzavírání tzv. ceníkových smluv, jde o zárodek Kolektivní smlouvy
• r. 1911 – zavedení nemocenských podpor, mzdové hnutí a zřízení obranného fondu.  

Československá republika 1918 - 1939

Sociálně demokraticky ovlivněné odborové  sdružení  a svaz pod novým jménem  „Svaz kovodělníků v Československé republice „ přijímá na sjezdu v r. 1919 ( označeném jako IV. Řádný sjezd ) zásadu :

Jeden závod, jedna odborová organizace.

R. 1926 středoevropská krize, snahy o sloučení všech kováckých organizací v republice. Na VI. Sjezdu kováků bylo požadováno přijetí zákona o postavení odborových zprostředkovatelen na úroveň veřejných institucí.

Do roku 1939 se konalo ještě několik sjezdů, kde se zejména požadovalo – uzákonění  40ti hodinové pracovní doby, jednotný kodex pracovního práva a reformy sociálních zákonů.

Nepodařilo se sjednotit organizace kováků ani dosáhnout vyšší právní  závaznosti kolektivních smluv.

V těsném předválečném období tedy u nás působilo osm svazů nebo ústředí  tzv. kováckých organizací s přibližně 226 000 členy.

18. 12. 1938 se konal "Ustavující sjezd" Sdružení kovoprůmyslového dělnictva v republice Česko-slovenské.

Takto se sloučily největší organizace odborové a kovácké.

Po 15.březnu 1939 byla odborová činnost již násilně řešena „úřední mocí „ , kováci soustředěni do tzv. "Jednoty kovoprůmyslového dělnictva".

Od roku 1941 již působí na území protektorátu pouze jedna „ Národní všeodborová ústředna  zaměstnanecká„  - NOÚZ.

Československá republika 1945 – 1989

Jako jedni z prvních se Kováci organizují ihned po květnu 1945 pod ÚRO tedy Ústřední radou odborů, což se v té době jevilo jako nejvýhodnější a akceschopný model.

V čele svazu stál Augustin Kliment, jenže jeho činnost byla velmi kontroversní, neboť byl zároveň předsedou svazu a ministrem průmyslu.

Do poloviny 60. let byla na základě změn postojů stranických orgánů a vůdců několikrát měněna odborová centra, jejich názvy i působnost v jednotlivých průmyslových odvětvích.  

V euforických dobách let 1967 až 1969 byl svaz rozdělen na českou a slovenskou část, znovu sloučen a na 5. Plenární schůzi kováků v říjnu 1969 bylo odvoláno celé vedení svazu včetně skutečné autority tehdejšího předsedy Tomana.

Normalizační éra tedy znamenala znovu ústřední orgán – ROH (Revoluční odborové hnutí) a celostátní jeden "OS pracovníků kovoprůmyslu".

V březnu 1987 měl tento svaz na svém posledním sjezdu základnu 1 353 000 členů.

Není ale pochyb že to bylo jen díky téměř povinnému členství v odborech.

Zásadní změny v listopadu 1989 znamenaly především odpolitizování odborů jako novou podstatu fungování této platformy, zastupující pracující.

zpracoval Jiří Bohdan, leden 2015